Procházím "Sociální dovednosti"

Jak přirozeně prosadit svůj názor díky asertivnímu jednání

Každý umíme mluvit. Málo z nás si však umí vždy prosadit to, co opravdu chceme. Umíte si představit, jak mocné by to pro vás bylo, když by vám každý vyhověl ve všem, oč ho požádáte? A naopak byste se nenechávali zmanipulovat a přestali dělat to, co dělat nechcete? Krásná to představa, viďte. Tak v tomto článku se konečně dozvíte, jak toho dosáhnout, jak to funguje, a proč je tomu tak. Vzhůru do toho!

Největší chyby v předávání informací

  1. Chyba v přenosu informace je VŽDY na obou stranách, tedy u vysílajícího tak přijímajícího.
  2. Necháváme se zmanipulovat, nedoptáváme se a neřídíme cíleně rozhovor.
  3. Neověřujeme si, že mě druhý chápe. Dochází pak často ke kreslení díky např. čtení myšlenek.
  4. Často neposkytujeme úvod o čem budeme mluvit. Lidé pak neví, co si z něho mají odnést.
  5. Příliš mnoho informací nemůže lidský mozek pojmout. Zapamatujeme si totiž jen 7 +- 2 informace.
  6. Informace nesdělujeme strukturovaně, hierarchicky. Jak to má pak náš mozek pobrat?
  7. Zapomínáme parafrázovat, co jsme za informace získali. Opakováním si je utřídíme.

Co si z toho odnést? Předně to, že je třeba začínat úvodem o čem se budeme bavit a co je cílem, např. společně se chceme domluvit. Nepodáváme zbytečné informace, které nejsou důležité, a jen by mohly sebrat místo v mozku informacím, které jsou důležité. Při jejich podávání postupujeme systematicky, nejdříve souhrnně, pak do hloubky. Na závěr jak jinak než shrnout závěr a ověřit si, že to ten druhý pochopil tak, jak bylo míněno, např. hloubkovým doptáváním na detaily a parafrázováním hlavní myšlenky.

A teď se podíváme na jednu zásadní dovednost, která je nezbytně nutná pro oboustranně zdravou a úspěšnou komunikaci. Je jím…

Umění aktivního naslouchání

Jak se vždycky cítíte, když s někým mluvíte, a on vás neposlouchá? Blbě, že? Máte chuť přestat mluvit a vykašlat se na to? To jsme na tom stejně. Teď už tušíte, proč je to tak důležité téma, a musíme si o něm říci více.

Jaké jsou tedy zásady aktivního naslouchání?
– pomáhá utvářet pozitivní atmosféru
–  zvyšuje důvěru a tlumí možné konflikty
–  pomáhá posouvat rozhovor a získat potřebné informace

Jaké jsou nejčastější zlozvyky při naslouchání, co nedělat?
– neskákat do řeči, je to agresivní a neslušné
– zbytečně nerozptylovat a neodvádět pozornost jinam
– nedávat zpětnou vazbu, např. kývání hlavou, slovy
– podsouvat úmysl a číst myšlenky

 Co mám tedy dělat, abych aktivně a správně naslouchal?
– vyslechnout si člověka, a to upřímně a se zájmem (!)
– neustále projevovat zájem a povzbuzovat protistranu
– reprodukovat, co jsem slyšel, abych si byl jistý a druhý viděl zájem
– ihned se ptát, když něčemu nerozumím a nebát se zastavit protistranu
– nejdříve si poslechnout vše, co protistrana chce říci, a pak tvořit závěry
– opravdově se vžít do druhého člověka jako bych byl na jeho místě já, empatie
– podávat neverbální signály jako je oční kontakt, otevřený tělesný postoj, přikyvování

„Příroda dala člověku 2 uši, ale jenom jednu pusu. Co nám tím asi chtěla říci?:-)“

 Takže, upřímně se zajímejte o názory druhého, buďte empatičtí a podávejte zpětnou vazbu, že pozorně nasloucháte. Až se protistrana „vymluví“, bude připravena naslouchat vám. A to jsou přátelé vstupní dveře k tomu, abyste mohli vůbec přijít na řadu Vy. Tím jste vypěstovali podhoubí a houba začíná růst:-)

Zásada asertivity nazvaná 3 P

Existuje jednoduchý postup, jak komunikovat asertivně. Pojďme se na něj nyní podívat:

  1. Poznejte svůj pocit a potřebu, kterou cítím.
  2. Pojmenujte pocit a nahlas řekněte, co cítíte, co se vám líbí a nelíbí. Největší problém lidí v komunikace bývá ten, že nedáváme najevo své city a emoce, skrýváme je, jsme pak nečitelní a dochází k nedorozuměním a hádkám. Není to trochu zbytečné?
  3. Prosaďte své požadavky a potřeby a přitom dávejte najevo respekt a potřeby protistrany. Jen tak odejdete spokojení všichni. A o tom to celé je.

„Žít a nechat žít.“

Jak reagovat na rozzlobeného člověka díky asertivnímu chování?

Hned na začátku si dáme zásadu. NIKDY nereagujte na agresi agresí. Vždy to skončí špatně, nikdo nevyhraje a oba jsou poražení. Stejně tak při vyhrocených konfliktech nepoužívejte ironii, sarkasmus či dvojsmysly. Ani milý úsměv nepomůže, jen uškodí. Vžijte se do druhého člověka. Jak byste jednali Vy? Takže:

  1. Dejte protistraně najevo, že ho vnímáte, že vidíte, že je naštvaný.
  2. Pokud křičí, přiznáme naši neschopnost problém řešit.
  3. Jakmile se vykřičí, můžeme přistoupit k aktivnímu naslouchání. Pokud ne, řekneme, že si promluvíme později.
  4. Až zjistíme, proč je tak naštvaný, vypovídá se, a bude na úrovni klidu.
  5. Následně můžeme probrat to, co my chceme.

Skupiny asertivních technik, aneb co za nástroje můžeme použít?

Přiznání chyby: utlumíme tím nátlak protistrany a sebereme mu prostor to rozvést.

Selektivní ignorování: reagujeme jen na to, co není emotivní, nevěcné a nepodložené. Nezmiňujeme, že na to nebudu reagovat, stačí jen mlčením – pauzou toto bez emocí a neverbální komunikace přejít a pokračovat dále. Je to velmi mocný nástroj. Tzv. odmlčení se.

Oceňování: oceňujme druhé lidi. Každý rád slyší pozitivní věci. To nám přidává na naší hodnotě.

Vyjadřování kritiky: věcně, klidně, bez pochlebování, bez ironie.

Odmítnutí: ano, umění říkat ne dělá hodnotu. Kdo to umí, ostatní vědí, že není slaboch.

Kompromis: ta je vždy cílem středu.

Sociální remíza: pokud se nelze domluvit na kompromisu, hledáme alespoň oblasti v jiné rovině, kde se shodneme. A můžeme pokračovat příště 🙂

Kritika – způsob podávání cenných informací, nejde o útok!!!

Mnoho lidí tohle slovo vidí negativně. Uvědomme si, kde bychom však byli, když by nám nikdo nikdy neřekl, co děláme špatně? Došlo by nám to? Málo kdy. Proto je mimořádně důležité oceňovat kritiku a kritiky. Je to efektivní způsob podávání informací. Samozřejmě od toho, kdo ji umí vhodně sdělovat.

Jaké jsou tedy zásady podávání správné kritiky?

  • Podávat ve správný čas a na správném místě. Mezi čtyřmi očima.
  • Připouštět i hledisko druhého.
  • Kritizujeme proto, abychom dosáhli nějaké změn chování, ne abychom si ulevili!
  • Podávejme intenzivní zpětnou vazbu…já cítím to, nelíbí se mi, rád bych abys..
  • Kritizovat situace a nikoliv člověka. Člověk za to přeci nemůže, úmyslně to špatně nedělá.
  • Podávejme kritiku konkrétně, abys si z ní mohl člověk něco konkrétního odnést a nastala konkrétní změna.
  • Zkuste formulovat kritiku pozitivně a v 1. osobě…nikoliv se schovávat za někoho, nebo něco!
  • Závěr musí být pozitivní a nešetříme poděkováním, že nás ten druhý vyslechl a udělal si čas.
  • Nadhodit o čem se budeme bavit, přejít na jiné místo a za pár minut či déle si o tom v klidu promluvit.

A teď pár příkladů na závěr… 

Příklad asertivního souhlasu:

Informace: Na Tebe není žádné spolehnutí, chodíš pozdě!
Reakce: Ano, máš pravdu, někdy chodím později…. Jak jsi se dnes měla?

Informace: S vaším počítačovým programem nejsem spokojen.
Reakce: Máte pravdu, mně se taky nelíbí…. Zkusme se však zaměřit na jeho přednosti, než vzhled….

Příklad odmítnutí nového úkolu:

Informace: Potřebuji, abys udělal ještě tohle a tohle.
Reakce: Rád bych to pro Tebe udělal, ale musel bych odsunout jiné důležité úkoly, které jsou pro naši společnost mimořádně důležité….
Reakce 2: Je mi to líto, taky nevíš co dřív, já však mám tento týden naprosto plný harmonogram.
Reakce 3: Omlouvám se, avšak nespadá to do mé kompetence a myslím, že by mohlo být efektivnější, když by to udělal člověk, který tomu rozumí.

Příklad sdělení chyby pracovníkovi: 

Informace:  Pepo udělal jsi chybu v zadání bankovního účtu do informačního systému.
Reakce: Pepo, něčeho jsem si všiml, uděláš si chvilku abychom se na to mohli podívat? Ano… Výborně. Jde o to, že jsem narazil na špatně zadané číslo bankovního účtu u našeho významného klienta, což by mohlo způsobit velkou chybu. Raději se tě zeptám, vzpomínáš si, že jsi u něho to číslo účtu nastavil ty? No, ano… Dobře, taky vidíš tu záměnu číslic? Ano… No a je nějaký způsob, který by sis mohl zavést, aby se to už nestalo znovu? Velmi by mi to pomohlo, ať to nemusím vše hlídat. No, šlo by to takhle …. To je skvělý nápad! Jsem rád, že jsme si společně promluvili. Děkuji, že sis na mě udělal čas. … Také díky 🙂

Už vidíte tu sílu správně vedené komunikace? Doufám, že jsem vám trochu otevřel oči a vidíte, jak fatální chyby v běžném osobním i pracovním životě všichni děláme. Zkusme své postoje změnit, a všem se nám bude dýchat a spolupracovat lépe. Svět bez konfliktů je můj velký sen a věřím, že i Tvůj.

Jak si zvýšit sebevědomí a udržet ho

Chcete, aby vás ostatní respektovali? Nebo dokonce, aby vás následovali? Toužíte žít podle svého a plnit si své sny? Nastolit harmonii v partnerských vztazích? Mít pevné zdraví? ANO, tohle všechno a mnohem více dokáže čisté a zdravé sebevědomí. Je to až neuvěřitelně silná věc, kterou nás ve škole neučili. Přitom pro šťastný a spokojený život klíčová. Pojďme se na něj dnes podívat a říci si, jak ho získat a udržet si ho.

Co je to vlastně sebevědomí?

Řeknu vám nejprve, co není. Není to totiž vlastnost, není to ani dovednost, schopnost či technika. Je to soubor dovedností a skupina způsobů chování, které utváří vaše vnitřní já. A to jak v myšlení, tak v duchu. Je to totiž silné přesvědčení vyznávání života, jeho způsob, jak úspěšně žít a vyzdvihnout sám sebe. Chcete-li tedy získat pravé sebevědomí, zažijte si některé principy, které ho formují. A zaručuji Ti, že najednou budeš ve vztazích žádaný a začneš je řídit, stejně jako Tě v práci povýší na vyšší místo a tví kolegové Tě začnou obdivovat a mít k Tobě respekt.

Základní principy, jak ho začít formovat

  1. BUĎ SÁM SEBOU
    Přestaň se zajímat o názory jiných lidí. Na světě jsi tu Ty. Tak mysli a vyjadřuj se za sebe. Nepřebírej tupě vše, co Ti ostatní řeknou. 95% lidí je totiž dav, který nikdy ničeho nedosáhne a pouze se Ti snaží znesnadnit uspět. Proto také slyšíš každý den všeobecně rozšířené názory. Ty říká většina. Ale to neznamená, že většina má pravdu! Taky Ti lidé říkají, aby ses držel při zemi? A moc nevyčníval? A když dostaneš zajímavý nápad, tak Ti ho ostatní rozmluví a říkají „neblázni, to stejně nebude fungovat“? Nevšímej si davu, který Ti úspěch nepřeje proto, že sami nikdy ničeho nedosáhli. Buď sám sebou!
  2. MYSLI POZITIVNĚ
    Začni tím, že se přestaneš dívat na Televizní noviny, které jsou jen plné vražd, loupeží, násilí a tragédií. Co Ti to pro Tvůj šťastný život přinese? Opravdu tyto informace potřebuješ nutně vědět, abys mohl existovat a být v životě šťastný? … Teď sám víš, že nepotřebuješ. Jen ti to žere čas a ubírá pozitivní myšlení. Stejně tak vezmi jako fakt jednu pravdu, a to takovou, že lidé činí vždy to nejlepší, co si v daný okamžik myslí, že je správné. Je to určitý předpoklad, ze kterého při jednání s lidmi vycházej. Že vyjdeš ráno z domu a v metru se na tebe nějaká holka ráno zamračí? A ty si myslíš, že tě chce jenom naštvat, aby si potěšila ego? Takhle to většinou není. Třeba se mračila na toho bezdomovce za tebou, který se jí zrovna díval na prsa. A ty si to jen špatně vykládáš, protože nevíš, co k tomu tu holku vedlo. Předpokládej tedy, že všichni jednají v nejlepším pozitivním přesvědčení. Raduj se po probuzení v posteli, i když třeba venku prší, že jsi se probudil do dalšího dne, že dýcháš, že ten den můžeš opravdu naplno prožít a jít si večer třeba popovídat s přáteli do vinného sklípku.
  3. VĚŘ SI
    Mnoho moudrých lidí a starých mudrců, včetně Buddhy, říkají, že chceš-li něčeho opravdu dosáhnout, dosáhneš toho. Ano, cesta může být trnitá. Může to trvat dlouho. Ale dosáhneš toho. Tvé sny jsou totiž budoucnost, kterou teprve zažiješ.Je to něco jako stroj času. Vzpomínky jsou minulost a sny jsou tvá budoucnost. A ta se splní stejně s takovou jistotou, jako se minulost stala na základě tvých vzpomínek. Věř v sebe a dokážeš nemožné. Lidský potenciál je neskutečný a bezmezný. Stačí jen chtít! Proto se na Olympijských hrách každý rok stávají nové světové rekordy a posouvají hranice dále a dále. Proto se dozvídáme o případech, kdy dítě vydrželo v sutinách ležet zaklíněné 11 dní bez vody a přežilo. Proto člověk dokáže vydržet nejíst měsíce a v určité době přestane ztrácet na váze, takový znám sám případ z oblasti mých přátel. A proto existují lidé, kteří si dokáží zapamatovat 100 místné číslo, stejně jako mistr tai-chi dokáže shodit protivníka bez jediného doteku. Všichni mají jedno společné. Věřili v sama sebe, v to, že to jde, že hranice nejsou. A ony nebyly. Ty jsou totiž pouze tam, kde si je každý z nás stanovíme.
  4. ODPOUTEJ SE
    Víš, že mnoho dospělých má problémy se sebevědomím v určité oblasti zakotveny hluboko z dětství? Uvedu jeden krásný příklad. Jednomu chlapci rodiče neustále říkávali…zapomeň, že budeš někdy matematikem, ta je přeci moc těžká, ani já jsem ji nikdy nepochopil, a ty se ji nikdy taky nenaučíš. A tuto myšlenku mu neustále připomínali, např. když přinesl špatnou známku z písemky. Co si asi tak myslíte, že ten chlapec mohl mít uložené za psychovzorec v nevědomí? Ano, že se nikdy nenaučí matematiku a nebude ji rozumět. A protože v to začal věřit, a ono se mu to stále více a více potvrzovalo, nikdy se matematiku nenaučil. Nevědomí zkrátka způsobilo, že i kdyby věděl, jak daný příklad vypočítat, stejně výsledek nakonec napsal špatně, třeba přehlédnutím. Takových příkladů jsou tisíce, a často se na to přijde právě při sezení s psychologem nebo koučem, který se snaží nalézt podstatu toho, proč člověk dělá, nebo nedělá, to a to. Jestli tedy Ty máš něco, co si myslíš, že nedokážeš, nebo že nejde, vzpomeň si na dobu svého dětství, a přemýšlej, jestli ti rodiče, učitelé a nebo přátelé neříkali něco, co by s tím mohlo mít spojitost. Přestaň tedy mít předsudky a neohlížej se, že něco neumíš, nebo to nejde. Žij nyní od znovu. Žij, jako by ses právě narodil.
  5. DĚLEJ SPORT a SOUTĚŽ
    Když jsme byli děti, hrávali jsme si a soutěžili každý den. Čím více nám bylo, tím více nás odrazovali od toho, abychom si hráli. Na základní škole, na střední nebo na vysoké nás učili jen ve stylu sleduj co říkám, zapamatuj si, napiš a zapomeň. Tím v nás naprosto pohřbili zatím zdravé sebevědomí, kdy jsme objevovali. Kdy jsme jako děti byli zvědaví. Kdy jsme se často ptali, soupeřili a vše zkoušeli. Ano, takový je „moderní“ trend vzdělávání. Zabít to, co nás mohlo udělat úspěšné. Přitom jsme to měli. Zkus tedy znovu objevit to kouzlo, tu sílu sportu, při kterém se soutěží, ať sám se sebou, nebo s ostatními, a posouvá naše hranice dále. Soutěžení je zdravé. Probouzí v nás dravost. Sport nám nezlepšuje jenom fyzičku, ale hlavně stav našeho cílevědomého a ctižádostivého ducha. V tom je jeho síla. Takže si najdi nějaký sport, který by tě bavil, a máš-li malou motivaci, hledej partnerský sport ve dvou či více, kdy se předháníte. Máš-li silnou motivaci, najdi si sport sám pro sebe, třeba horolezectví, surf, cokoliv, co sám budeš chtít dovést k dokonalosti a budeš soutěžit sám se sebou, aby ses zlepšil.
  6. BUĎ NA SEBE PYŠNÝ
    Začni třeba tím, že si zrekapituluješ, čeho všeho už jsi v životě dosáhl. Každou sebemenší věc. … Máš to? Výborně, a teď začni chodit narovnaný, nehrb se, dívej se do dálky, ať tě ostatní vidí. Jestli ještě chodíš do školy, sedej si do předních lavic. Sebevědomý člověk se ničeho nebojí. Začni se lépe oblékat. Udělej si radost a běž si koupit hned zítra něco pěkného na sebe. V jakémkoliv obchodě ti prodavačka ráda poradí, co k sobě zkombinovat. Holky na to mají lepší cit, věř ji. Když se budeš skvěle cítit v oblečení, které sis vybral, kup si ho. Už totiž jenom to, jak vypadáme na ostatní nám samotným zvyšuje sebevědomí. Připadáme si zkrátka KING. Šaty totiž dělají člověka, jak všichni známe. A ona je to pravda.
  7. NAUČ SE ŘÍKAT NE
    Jsi tu snad od toho, abys ostatním sloužil? Porodila Tě máma, abys dělal věci, které tě nenaplňují a abys jen bezcílně bloudil životem? Život Ti dala, abys dělal to, co Ty chceš. Ne to, co ostatní chtějí. Tak se neboj říkat NE. Lidi Tě neukousnou. Naopak, budíš tím respekt. Umí to totiž málo kdo. Takže nesouhlasíš-li s mými názory, máš na to právo a já to respektuji. Nesouhlas. Nesouhlas s tím, že musíš zítra do práce. Klidně o tom vyjednávej. Ty totiž nechceš dělat věci, na které říkáš NE. Tak nech své vnitro promluvit nahlas. A pak se začnou dít věci. Někteří to nebudou čekat a budou mírně překvapení. To však nevadí. Oni k Tobě totiž začnou cítit větší autoritu. A o to nám jde. Vystupuješ ze stáda, nebo chcete-li z tlupy mladých lovců mamutů, rovnou na vůdce tlupy. Ostatní souhlasí, jen vůdce si umí říci slovo NE. Proto je také vůdce.

Věřím, že jsi tyto zásady pochopil. Ty totiž chceš v životě něčeho dosáhnout. Je dobře, že jsi takový. Většina lidí totiž taková není. Většina je totiž stádo. Ty jsi věnoval čas tomuto článku, i když jsi se mohl dívat na film. A já si toho cením, že jsi ho věnoval. Uvidíš totiž, že se brzy změníš.

Jak si dělat přátele

Dnes se v krátkosti podíváme na pár zásad, které odhalí, jací lidé mají hodně přátel a jak toho dosáhli. Je to opravdu taková VĚDA?

  1. Uznávejte je – není nic krásnějšího, než pocit vlastní důležitosti. Jistě si vybavíš situaci, kdy jsi měl ten příjemný a teplý pocit po té, co Tě někdo pochválil před ostatními a myslel to upřímně. Vzpomeneš si, jak Ti zlepšilo náladu, když jsi mohl poradit svému příteli a on napjatě poslouchal? Ano, všichni milujeme uznání. Pocit vlastní důležitosti. Tak s lidmi tak jednejme a oni nás za to budou mít rádi.
  2. Zajímejte se o ně – zapamatujte si drobnosti z jejich života či slov, které ostatní přehlížejí. Může to být den jejich narozenin, výročí svatby, nebo jména jejich děti.  Každý totiž rádi mluvíme s člověkem, který ví něco více. Navazuje to totiž pocit důvěry a čím hlubší je, tím lepší přátelé se z vás stanou. Taky si vzpomeneš, kdy Ti někdo popřál k narozeninám – jiný než ze Tvé rodiny a nejbližších? Jak jsi to vnímal? Pozitivně, že? A pamatuješ si, kdo Ti popřál? Jistě že ano. Zajímat se o druhé však musí být opravdové – nikoliv hrané, to nefunguje. Člověk to na bázi nevědomí vycítí a začne klást odpor = ještě horší výsledek, než nedělat nic.
  3. Myslete na ně až na 1. místě – myslím to tak, že mluvíte-li nejdříve o sobě, druhého to nemotivuje vás poslouchat. Stejně tak, když něco prodáváte, snažte se zákazníka nejdříve pochopit a porozumět mu, než mu začnete něco prodávat. Jakmile necháte druhé, aby mluvili o sobě a tom, co chtějí, budete mít následně mnohem lepší příležitost uspět a hlavně, budou vás ti druzí více vnímat. Nejdříve poslouchejte, pak mluvte. A mluvte o tom, co zajímá ty druhé, ne vás – vy jste na řadě až naposled. Pak Tě budou lidé milovat. Zapamatuj si to.
  4. Buďte laskaví a pozorní – jak dovede zákazníka potěšit, když přijde k vám do kanceláře a vy mu s radostným úsměvem otevíráte dveře, vítáte ho, podáváte mu první ruku a zeptáte se ho, zdali si přeje odložit kabát a pokud ano, odložíte mu ho na věšák sami. Následně se zákazníka zeptáte, zdali si bude přát výtečnou kávu s čerstvým mlékem, nebo spíše dá přednost kvalitní vodě ve skle. Uděláte mu tím radost. Vžijte se do role toho druhého člověka, se kterým mluvíte či jednáte. Co by mi asi tak udělalo opravdu radost?
  5. Nekritizujte – je to snad samozřejmost, ale pro jistotu tu sem uvedu. Zapamatujte si pro jednání s lidmi – NIKDY nikoho nekritizujte, neodsuzujte, neponižujte a nestěžujte si. Vždy totiž nastává obranná reakce ve snaze se bránit. Člověk málo kdy chce uznat vlastní chybu. Stejně tak nemáte rádi, když vás někdo nutí do jiného názoru, než máte sami. Zbytečně si nedělejte nepříjemnosti. Zeptejte se vždy sami sebe – stojí mi opravdu za to to tomu člověku říkat a znepřátelit si ho na celý život?
  6. Usmívejte se – také máte raději pozitivní lidi? Vídáte se raději s mručouny, nebo s lidmi kypřící energií a úsměvem na tváři? Tak vidíte. Úsměv Tě nic nestojí. Úsměv Tě nebolí. Úsměvem nic nezkazíš. Tak si to zapamatuj a začni s ním hned po probuzení, když jsi ještě v posteli. A hned bude ráno příjemnější:-)
  7. Oslovujte jménem – také máte rádi, když s vámi jedná někdo osobně? Už není tak vzdálen, že? Oslovování jménem si dělá přátele. K lidem se totiž přibližujete pomocí jednoho slova. Vytváříte s tím člověkem hlubší vztah. Takže přirozeně, vlastní jméno každému zní dobře a rád jej poslouchá.
  8. Nepřinášejte negativní témata – čím více se budete bavit v negativním slova smyslu o čemkoliv, tím více si ten druhý začne myslet, že vidíte svět černě. A spojí si to s vámi. Že jste taky špatný. Že mu vždy zkazíte náladu. A to chcete? Takže, používejte spíše styl pozitivních odpovědi. Začínejte každý rozhovor pozitivně – určitě tedy ne, dnes je ale hnusně, prší. Lidé mají rádi pozitivní lidi. Dodávají jim optimizmus, čerpají od nich jejich sílu, jejich nadšení a elán. Přidejte se k nim.

A to je pro dnešek vše přátelé. Zásad by se dalo samozřejmě najít více, ale tyto patří k těm nejpodstatnějším. Už jen aplikováním poloviny z nich si začnete budovat přátele. Jak vidíte, není to tak těžká věda. Lidé totiž nejsou složití. Složité z nich dělají jen vědci.

P.S.: Chcete-li se tomuto tématu věnovat více, doporučuji knihu od Dale Carnegie – Jak si získávat přátele a působit na lidi, je skvělá.

Stránky:«12