Jak používat mozek

V jednom z předchozích dílů jsem načal téma NLP, které nyní budeme trochu více rozvíjet. Hodně totiž souvisí s tím, jak náš mozek vlastně pracuje, a jak s ním máme pracovat my, aby to bylo co nejefektivnější. Možná to zní trochu kostrbatě a nejasně. Ano, cítil bych se stejně na Vašem místě a vím, že právě teď pochybujete. Věřte však, že umíte-li opravdu využít plný potenciál svého mozku, lze si snadno zapamatovat například prvních 50 míst čísla Pí za 3 minuty, či třeba 100 věcí, co máte nakoupit ve Vašem oblíbeném obchodě.

Stejně tak se můžete snadno a zrychleně naučit slovíčka libovolného cizího jazyka, a to bez neustálého opakování otrockým nezáživným způsobem. Klidně 1000 nových každý den. Ano, je to možné! Vidíte ten potenciál? Je neuvěřitelný. Jen odhalit klíč a manuál k používání Vašeho mozku. Otevřou se Vám velké dveře do světa poznání a nového pohledu na svět. Račte vstoupit…

Dovolte si nyní představu, že máte mozek Einsteina, mistra Leonarda Da Vinci, či velkého Aristotela. Každý z nás je totiž takový.  A je dobře, že právě teď čtete tento článek a noříte se se mnou hlouběji a hlouběji do opravdového tajemství fungování Vašeho mozku. Řeknu Vám ho a bude jen na Vás, zdali jej začnete používat ve svém každodenním životě a proměníte svůj život v život neobyčejný a plný objevování a úspěchu.

1. Struktura mozku a princip ukládání informací

Ve škole jsme se učili, že máme levou a pravou hemisféru. Levá je přisuzována tzv. analytickým schopnostem, které používáme např. v matematice…logika apod., když to pravá je přisuzována zejména emocím a pocitům. Levá = IQ, Pravá = EQ (emoční inteligence). Levý mozek miluje grafy a tabulky a data, když to pravý mozek miluje barvy, pocity, obrazy, zvuky. Pro optimální využívání své kapacity bychom tedy měli využívat levý a pravý mozek zároveň, jako jeden. To dává logiku, že?

Určitě si pamatujete, jak jste seděli ve škole na židli za lavicí, a poslouchali učitele a při tom se dívali do tlusté knížky plné textu. Jak probíhala taková výuka? Zkuste si vzpomenout… A kolik jste si toho po skončení hodiny odnesli? Většinu toho o čem se mluvilo a uměli jste to bez problému používat? … Že ne? Že jenom zlomek? Vítejte do klubu. Nebyla to totiž Vaše chyba, že jste si toho odnesli tak málo. Byla to totiž chyba učitele, ten je placen od toho, aby naučil, a ne přednášel. Bohužel tomuto učiteli nejspíše chybělo vzdělání v tom, jak učit, jak používat mozek, jak pracuje.

     Škola hrou

Asi Vás teď zajímá, jak by taková ideální výuka měla vypadat. Mám pravdu? Tedy, podle posledních studií, které se zabývaly fungováním mozku a tím, jak do něj uložit maximum informací, se došlo k tomu, že nejvíce informací se do něj uloží při výuce ve stylu interaktivní pestré a emočně naplně hry. Ano, hry. Hrávali jsme si, když jsme byli malí…učili jsme se tak velmi rychle a již v 5ti letech jsme byli schopni mluvit a rozumět našim rodným jazykem. Znali jsme množství věcí a fungování mnohého. Jak jsme však nastoupili do školy, najednou jsme pocítili v našem rozvoji zastavení. Přestali jsme si totiž hrát. Říkávali nám, že hrát si je špatné. Že je to fuj a musíme pozorně sedět a poslouchat. A tak jsme poslechli…

     Kapacita vědomé paměti

A jak jsme se učili na zkoušky? Na písemky? Na testy? Také jste se snažili zapamatovat maximum informací najednou a pak je vychrlit? A fungovalo to? Ne vždy, zvláště když bylo informací více, viďte. Mozek si totiž dovede uchovat ve vědomí ve své logické části, tedy v levé hemisféře, jen 7 +- 2 informace. To bylo dostatečně prokázáno a berte, prosím, tuto informaci jako fakt. Proto jste si také nemohli nikdy zapamatovat třeba při písemce z dějepisu pouhým biflováním letopočtů více jak 10 takových letopočtů, které jste neznali a za krátký čas jste si je měli zapamatovat. Mozek tak zkrátka nepracuje, nepracoval a nikdy pracovat nebude. Zde je totiž zapotřebí zapojit pravou hemisféru, a letopočty si spojit s nějakou barvitou a emoční představou, či ideálně převést pomocí různých systémů na písmenka a ty na skupiny vhodných slov. Můžete si díky správným technikám zapamatovat za jediný den bez problému 100 letopočtů. Ano, je to možné. Sám jsem to vyzkoušel a jakmile jsem objevil ty správné techniky a zažil si je, stala se z toho zábava, nikoliv mordování biflováním.

     Čas na propojení neuronů

Dalším principem ukládání informací je dostatečný čas, kdy se informace z vědomí (= to na co právě myslíte) přenese do podvědomí. Bez času si totiž mozek nemá šanci vše správně uložit a dochází k chybám. Pro ukládání je třeba dostatečný spánek. Ne nadarmo se říká, že ráno je moudřejšího večera. Proto i způsob učení by měl být takový, že se látka rozloží na mnoho menších celků, doporučených je cca. 20 minut, a po těch se mozek snáze vše naučí a zapamatuje. Chcete-li tedy umožnit svému mozku nejlepší možné zpracovávání informací, nechávejte mu průběžně čas informace vstřebat. Nesnažte se přečíst celou učebnici za jediný den… ráno si z ní z těží budete pamatovat jen 10%. A tomu se pak říká ztracený čas. Ukládejte si tedy informace do podvědomí. Nechte mozku určitý čas na zrání myšlenek a propojení. Neurony se totiž musí správně propojit, což je chemická reakce a není možné, aby probíhala okamžitě. Už to chápete?

2. Ukládáme informace efektivně

V předchozích odstavcích jsme si řekli, jak tedy mozek pracuje. Ponořme se tedy na chvíli do konkrétních příkladů, jak si snadno zapamatovat cokoliv.

  • Všeobecné studium z knížky, ze které si chcete maximum odnést:
    – nabídněte svému mozku nejprve širší rozhled, tj. prolítněte celou knihu, názvy jednotlivých kapitol a podnadpisů
    nalaďte se na dané téma s očekáváním a vysokou motivací, aneb co má pro mozek přínos si rád zapamatuje
    – používejte barevné zvýrazňovače, podtrhávejte, čárkujte, kroužkujte … zkrátka mějte to pestré a živé
    – učte se nejprve zběžně vše, a pak se zabývejte tím, co jste nepochopili nakonec v detailu
    – zpracujete si tzv. myšlenkovou mapu celé knihy a jednotlivých kapitol (více viz. wikipedia mind maps)
    – pokládejte si za každou kapitolou a i v průběhu otázky CO, KDO, KDE, KDY, JAK a PROČ, klidně si otázky i zpracujete
    – části, kterým příliš nerozumíte, řekněte si je nahlas a poslouchejte se (text si nahrajte na digtafon a pusťte)
    – k částem, kterým příliš nerozumíte, si namalujte obrázek či diagram, který jejich podstatu zachycuje, jde-li to
  • Jak se naučit cizí slovíčka snadno a rychle:
    – uspořádejte si slovíčka tak, aby byla po souvisejících tematických skupinách
    – spojujte si dohromady ta slovíčka, která k sobě mají nějaký význam, např. black cat
    – máte-li možnost spojit dvě slovíčka začínající stejnými písmeny, udělejte to, např. black big boat
    – pište si jejich překlad ihned pod sebe, nikoliv do druhého sloupečku 10cm vedle (oči spojují mysli věci těsně u sebe do jednoho)
    tvořte si věty, ve kterých bude znát význam daného slovíčka, neučte se slovíčka izolovaně!
    podbarvujte si řádky napřeskáčku, odlišujete je barevně podle významu, pokud to jde
    – hledejte v písmenkách cizího slovíčka hlásku nebo část slova vystihující jeho význam
    – spojujte si překlad se slovíčkem díky podobné výslovnosti… cut / kat useknul
  • Jak si zapamatovat dlouhá čísla – možnost č. 1:
    – převeďte si číslo na menší skupinu čísel
    – menším číslům přidejte barvitý příběh, který je spojí
    – příběhu dejte podstatná jména i slovesa
    – příkladem nechť je číslo , tedy 3, 1415 9 26 535 8 … (v roce 1415 upálili mistra Jana Husa, kterého soudilo 9 strašně vypadajících soudců po 26 dlouhých hodin a účastnilo se toho 535 Husových příznivců, kteří jednoho soudce při krvavé bitvě zabili a zbylo jich tedy jenom 8…)
  • Jak si zapamatovat nákupní seznam o 10ti položkách  – možnost č. 1:
    – nejprve si ke každému číslu od 1 do 10 přiřaďte nějaký charakteristický předmět
    příkladem: 1 maják, 2 brýle, 3 trojnožka, 4 okno, 5 ruka, 6 kostka, 7 kalendář, 8 pavouk, 9 novorozenec, 10 nohy
    představte si váš předmět pro dané číslo a přidejte do jeho představy to, co si chcete zapamatovat
    – přidávejte to velmi barvitě, v emocích, pocitech, barvách, zvětšujte velikosti, dejte tomu akci
    – např. máslo: na maják se napíchlo obrovské máslo a stéká po jeho stěnách, tvaroh: brýle spadli do misky s tvarohem a jsou od toho celé upatlané že jim ani sklo není vidět, rohlík: ve všech nohách má zapíchnuté rohlíky které ohlodávají velké krysy protože jsou na zemi u nohou…

Pokud jste sledovali pozorně, už chápete princip, kterým se to řídí. Používáme totiž levou a pravou hemisféru našeho mozku zároveň. A jedině tak jsme si schopni naplno zapamatovat věci bez nejmenších problémů. Tak nám zkrátka náš mozek funguje.

Líbily se zmíněné příklady? Určitě máte i nějaké další a budu rád, když se s nimi podělíte ve svém komentáři s ostatními. Klidně to může být i některá z memotechnických pomůcek, jako jsme se učili pro prvky chemické tabulky, nebo průměr země.

Někdy v dalších dílech článků o paměti Vám ukáži pokročilejší techniky, jako je Master systém a Loci systém paměťových paláců, díky kterým si můžete zapamatovat čísla o stovkách cifer, či stovky předmětů v přesném pořadí. A nezapomeňte – mozek máme všichni stejný, paměť stejně výkonnou, takže jde jen o to se ji naučit správně používat. Mějte se krásně a ať Vám Váš mozek slouží.

Jak přirozeně prosadit svůj názor díky asertivnímu jednání

Každý umíme mluvit. Málo z nás si však umí vždy prosadit to, co opravdu chceme. Umíte si představit, jak mocné by to pro vás bylo, když by vám každý vyhověl ve všem, oč ho požádáte? A naopak byste se nenechávali zmanipulovat a přestali dělat to, co dělat nechcete? Krásná to představa, viďte. Tak v tomto článku se konečně dozvíte, jak toho dosáhnout, jak to funguje, a proč je tomu tak. Vzhůru do toho!

Největší chyby v předávání informací

  1. Chyba v přenosu informace je VŽDY na obou stranách, tedy u vysílajícího tak přijímajícího.
  2. Necháváme se zmanipulovat, nedoptáváme se a neřídíme cíleně rozhovor.
  3. Neověřujeme si, že mě druhý chápe. Dochází pak často ke kreslení díky např. čtení myšlenek.
  4. Často neposkytujeme úvod o čem budeme mluvit. Lidé pak neví, co si z něho mají odnést.
  5. Příliš mnoho informací nemůže lidský mozek pojmout. Zapamatujeme si totiž jen 7 +- 2 informace.
  6. Informace nesdělujeme strukturovaně, hierarchicky. Jak to má pak náš mozek pobrat?
  7. Zapomínáme parafrázovat, co jsme za informace získali. Opakováním si je utřídíme.

Co si z toho odnést? Předně to, že je třeba začínat úvodem o čem se budeme bavit a co je cílem, např. společně se chceme domluvit. Nepodáváme zbytečné informace, které nejsou důležité, a jen by mohly sebrat místo v mozku informacím, které jsou důležité. Při jejich podávání postupujeme systematicky, nejdříve souhrnně, pak do hloubky. Na závěr jak jinak než shrnout závěr a ověřit si, že to ten druhý pochopil tak, jak bylo míněno, např. hloubkovým doptáváním na detaily a parafrázováním hlavní myšlenky.

A teď se podíváme na jednu zásadní dovednost, která je nezbytně nutná pro oboustranně zdravou a úspěšnou komunikaci. Je jím…

Umění aktivního naslouchání

Jak se vždycky cítíte, když s někým mluvíte, a on vás neposlouchá? Blbě, že? Máte chuť přestat mluvit a vykašlat se na to? To jsme na tom stejně. Teď už tušíte, proč je to tak důležité téma, a musíme si o něm říci více.

Jaké jsou tedy zásady aktivního naslouchání?
– pomáhá utvářet pozitivní atmosféru
–  zvyšuje důvěru a tlumí možné konflikty
–  pomáhá posouvat rozhovor a získat potřebné informace

Jaké jsou nejčastější zlozvyky při naslouchání, co nedělat?
– neskákat do řeči, je to agresivní a neslušné
– zbytečně nerozptylovat a neodvádět pozornost jinam
– nedávat zpětnou vazbu, např. kývání hlavou, slovy
– podsouvat úmysl a číst myšlenky

 Co mám tedy dělat, abych aktivně a správně naslouchal?
– vyslechnout si člověka, a to upřímně a se zájmem (!)
– neustále projevovat zájem a povzbuzovat protistranu
– reprodukovat, co jsem slyšel, abych si byl jistý a druhý viděl zájem
– ihned se ptát, když něčemu nerozumím a nebát se zastavit protistranu
– nejdříve si poslechnout vše, co protistrana chce říci, a pak tvořit závěry
– opravdově se vžít do druhého člověka jako bych byl na jeho místě já, empatie
– podávat neverbální signály jako je oční kontakt, otevřený tělesný postoj, přikyvování

„Příroda dala člověku 2 uši, ale jenom jednu pusu. Co nám tím asi chtěla říci?:-)“

 Takže, upřímně se zajímejte o názory druhého, buďte empatičtí a podávejte zpětnou vazbu, že pozorně nasloucháte. Až se protistrana „vymluví“, bude připravena naslouchat vám. A to jsou přátelé vstupní dveře k tomu, abyste mohli vůbec přijít na řadu Vy. Tím jste vypěstovali podhoubí a houba začíná růst:-)

Zásada asertivity nazvaná 3 P

Existuje jednoduchý postup, jak komunikovat asertivně. Pojďme se na něj nyní podívat:

  1. Poznejte svůj pocit a potřebu, kterou cítím.
  2. Pojmenujte pocit a nahlas řekněte, co cítíte, co se vám líbí a nelíbí. Největší problém lidí v komunikace bývá ten, že nedáváme najevo své city a emoce, skrýváme je, jsme pak nečitelní a dochází k nedorozuměním a hádkám. Není to trochu zbytečné?
  3. Prosaďte své požadavky a potřeby a přitom dávejte najevo respekt a potřeby protistrany. Jen tak odejdete spokojení všichni. A o tom to celé je.

„Žít a nechat žít.“

Jak reagovat na rozzlobeného člověka díky asertivnímu chování?

Hned na začátku si dáme zásadu. NIKDY nereagujte na agresi agresí. Vždy to skončí špatně, nikdo nevyhraje a oba jsou poražení. Stejně tak při vyhrocených konfliktech nepoužívejte ironii, sarkasmus či dvojsmysly. Ani milý úsměv nepomůže, jen uškodí. Vžijte se do druhého člověka. Jak byste jednali Vy? Takže:

  1. Dejte protistraně najevo, že ho vnímáte, že vidíte, že je naštvaný.
  2. Pokud křičí, přiznáme naši neschopnost problém řešit.
  3. Jakmile se vykřičí, můžeme přistoupit k aktivnímu naslouchání. Pokud ne, řekneme, že si promluvíme později.
  4. Až zjistíme, proč je tak naštvaný, vypovídá se, a bude na úrovni klidu.
  5. Následně můžeme probrat to, co my chceme.

Skupiny asertivních technik, aneb co za nástroje můžeme použít?

Přiznání chyby: utlumíme tím nátlak protistrany a sebereme mu prostor to rozvést.

Selektivní ignorování: reagujeme jen na to, co není emotivní, nevěcné a nepodložené. Nezmiňujeme, že na to nebudu reagovat, stačí jen mlčením – pauzou toto bez emocí a neverbální komunikace přejít a pokračovat dále. Je to velmi mocný nástroj. Tzv. odmlčení se.

Oceňování: oceňujme druhé lidi. Každý rád slyší pozitivní věci. To nám přidává na naší hodnotě.

Vyjadřování kritiky: věcně, klidně, bez pochlebování, bez ironie.

Odmítnutí: ano, umění říkat ne dělá hodnotu. Kdo to umí, ostatní vědí, že není slaboch.

Kompromis: ta je vždy cílem středu.

Sociální remíza: pokud se nelze domluvit na kompromisu, hledáme alespoň oblasti v jiné rovině, kde se shodneme. A můžeme pokračovat příště 🙂

Kritika – způsob podávání cenných informací, nejde o útok!!!

Mnoho lidí tohle slovo vidí negativně. Uvědomme si, kde bychom však byli, když by nám nikdo nikdy neřekl, co děláme špatně? Došlo by nám to? Málo kdy. Proto je mimořádně důležité oceňovat kritiku a kritiky. Je to efektivní způsob podávání informací. Samozřejmě od toho, kdo ji umí vhodně sdělovat.

Jaké jsou tedy zásady podávání správné kritiky?

  • Podávat ve správný čas a na správném místě. Mezi čtyřmi očima.
  • Připouštět i hledisko druhého.
  • Kritizujeme proto, abychom dosáhli nějaké změn chování, ne abychom si ulevili!
  • Podávejme intenzivní zpětnou vazbu…já cítím to, nelíbí se mi, rád bych abys..
  • Kritizovat situace a nikoliv člověka. Člověk za to přeci nemůže, úmyslně to špatně nedělá.
  • Podávejme kritiku konkrétně, abys si z ní mohl člověk něco konkrétního odnést a nastala konkrétní změna.
  • Zkuste formulovat kritiku pozitivně a v 1. osobě…nikoliv se schovávat za někoho, nebo něco!
  • Závěr musí být pozitivní a nešetříme poděkováním, že nás ten druhý vyslechl a udělal si čas.
  • Nadhodit o čem se budeme bavit, přejít na jiné místo a za pár minut či déle si o tom v klidu promluvit.

A teď pár příkladů na závěr… 

Příklad asertivního souhlasu:

Informace: Na Tebe není žádné spolehnutí, chodíš pozdě!
Reakce: Ano, máš pravdu, někdy chodím později…. Jak jsi se dnes měla?

Informace: S vaším počítačovým programem nejsem spokojen.
Reakce: Máte pravdu, mně se taky nelíbí…. Zkusme se však zaměřit na jeho přednosti, než vzhled….

Příklad odmítnutí nového úkolu:

Informace: Potřebuji, abys udělal ještě tohle a tohle.
Reakce: Rád bych to pro Tebe udělal, ale musel bych odsunout jiné důležité úkoly, které jsou pro naši společnost mimořádně důležité….
Reakce 2: Je mi to líto, taky nevíš co dřív, já však mám tento týden naprosto plný harmonogram.
Reakce 3: Omlouvám se, avšak nespadá to do mé kompetence a myslím, že by mohlo být efektivnější, když by to udělal člověk, který tomu rozumí.

Příklad sdělení chyby pracovníkovi: 

Informace:  Pepo udělal jsi chybu v zadání bankovního účtu do informačního systému.
Reakce: Pepo, něčeho jsem si všiml, uděláš si chvilku abychom se na to mohli podívat? Ano… Výborně. Jde o to, že jsem narazil na špatně zadané číslo bankovního účtu u našeho významného klienta, což by mohlo způsobit velkou chybu. Raději se tě zeptám, vzpomínáš si, že jsi u něho to číslo účtu nastavil ty? No, ano… Dobře, taky vidíš tu záměnu číslic? Ano… No a je nějaký způsob, který by sis mohl zavést, aby se to už nestalo znovu? Velmi by mi to pomohlo, ať to nemusím vše hlídat. No, šlo by to takhle …. To je skvělý nápad! Jsem rád, že jsme si společně promluvili. Děkuji, že sis na mě udělal čas. … Také díky 🙂

Už vidíte tu sílu správně vedené komunikace? Doufám, že jsem vám trochu otevřel oči a vidíte, jak fatální chyby v běžném osobním i pracovním životě všichni děláme. Zkusme své postoje změnit, a všem se nám bude dýchat a spolupracovat lépe. Svět bez konfliktů je můj velký sen a věřím, že i Tvůj.

Říj 27, 2012 - NLP techniky    Žádné komentáře

Využíváme neurolingvistické programování k úspěchu

Většina z vás pravděpodobně o tzv. neurolingvistickém programování (zkráceně NLP) nikdy neslyšela. Přitom to není zase taková novinka. Vzniklo v 70. letech dvacátého století, když se spojili dva lidé odlišného zaměření – programátor Bandler s lingvistou Grindlerem a sledovali slavné psychoterapeuty, zejména slavného Ericsona. Snažili se totiž modelovat (o tomto pojmu ještě hodně na tomto blogu uslyšíte) a podrobně popsat, co hypnoterapeuti dělají, jak s lidmi komunikují, jak odstraňují jejich problémy a posouvají je tam, kam lidi chtějí, ale neví, jak na to. Proč vám to tu vůbec vykládám? NLP je totiž soubor technik a metod, díky kterým si můžete sami změnit svůj život, k lepšímu. Není to nějaké meditační cvičení. Nemá to nic společného z žádnými naukami, náboženstvím, ani meditací.

Je to čistě racionální souhrn „zbraní“ a „know-how“ se kterými můžete například poznat, zdali vám někdo lže nebo mluví pravdu, stejně jako můžete ve člověku snadno vyvolat pocit, jako byste se už dlouho znali a byli přátelé (vytváření hlubokého raportu). Stejně tak můžete NLP využít k uvědomění si, kde se v životě nacházíte, co chcete, a jak toho dosáhnete. Dá se tedy říci, že je to i specifická forma koučování. S NLP si teprve uvědomíte, proč dochází mezi lidmi k tolika nedorozuměním, a jak lépe komunikovat, aby k nim nedocházelo. To je jak sami uznáte skvělá věc jak pro obchodníky, tak pro manažery.

Stejně tak vám ukáži, jak si můžete změnit ve své hlavě formou tzv. submodalit vnímání určité činnosti, která se vám nelíbí a máte k ní odpor tak, že vám přinejmenším nebude vadit. Nechají se odstraňovat fóbie, měnit chování a dokonce i samotné já – osobnost. Jelikož jde o poměrně nebezpečný nástroj, budu vám zde uvádět jen příklady a techniky, kterými nemůžete udělat mnoho škody, tj. spíše jen změnit negativní v pozitivní. Čím začít?

Problémy komunikace, aneb proč si s lidmi nerozumíme?

Nyní se budu chvíli věnovat tomu, jak je možné, že často řeknete někomu pár slov, či vět, a on vám odpoví jinak, než jste čekali, či odpoví úplně zcestně, nebo dokonce se rozčílí a začne zvyšovat hlas. Vynechejme nyní téma rozdílů mezi mužským a ženským mozkem, to probereme někdy jindy, tam jsou totiž problémy komunikace mezi opačnými pohlavími trochu odlišné ve svém principu. Takže, také se vám stává, že řeknete druhé osobě, kterou moc neznáte něco, a ona začne mluvit „z cesty“? Nebo se vám přítelkyně naštve, jen co jste řekli jednu větu? Či snad chcete někomu pomoci, myslíte to dobře, a najednou dostanete studenou sprchu? Ano, stává se vám to. A je to jednoduše z těchto důvodů:

  • Když uslyšíte nějakou informaci, nejdříve si ji přeložíte z daného jazyka do jazyka myšlení, ten je univerzální. (je jedno, jestli mluvíte anglicky, česky, či jinak, vy si to přeložíte)
  • Pak si ji začnete interně reprezentovat – můžete část informace vymazat, překroutit, nebo zobecnit. („Honza rozbil okno“…znám jednoho Honzu, a ten komu to říkám zná jiného Honzu…a hned dojde k „problému“)
  • Následně aplikujete do této informace své přesvědčení, svoje hodnoty, postoje a zkušenosti a tzv. metaprogramy. (Honza je hodný kluk, to musel udělat omylem a vlastně za to nemůže, asi mu uklouzla noha… VS Ten Honza je ale chuligán, vždycky se mi jevil jako největší hulvát z okolí, rozbil to určitě schválně!)
  • Na informaci následně aplikuje svůj stav mysli, ve kterém se zrovna nacházíte. (představte si jak reagujete na obyčejné „Díky“ když jste naštvaní vs když jste plni lásky a euforie).
  • Pak přidáme naši fyziologii. Tedy to, jak např. vidíme, jaké jsme barvi pleti apod. To též má vliv na danou informaci a může ji to pozměnit.
  • Nakonec aplikujeme naše chování, naše já, naši osobnost a vyleze z toho hotová představa.

Že to jsou nesmysly? Tak schválně, jak budete reagovat na informaci „Mám málo peněz.“ či „Dneska mi to nejde.“? V prvním případě se můžete ptát člověka z vyšší vrstvy, pro kterého je pojem málo peněz např. zůstatek nad 1 milion Kč na účtě, když to pro bezdomovce to znamená i pár Korun! Ve druhém případě nevíte CO nejde, přičemž většina lidí odpoví obratem „Mně taky ne“ nebo „Stojí to za nic“. Co se pod CO však skrývá, si každý domýšlíme, na základě informací, které o tom člověku máme, co děláme a všeho dalšího výše uvedeného.

No dobře, co tedy s tím, když je to tak? Začněte se doptávat pomocí tzv. metamodelu jazyka. Díky němu postupně budeme moci odkrývat filtry rušící a ovlivňující komunikaci a zefektivňovat ji. Rozlišujeme tři základní typy:

  • Jazykové filtry překroucení:
    a) čtení myšlenek
    b) příčina a následek
    c) ekvivalence
    d) anonymní hodnocení
  • Jazykové filtry zobecnění:
    a) zevšeobecnění
    b) pravidla
  • Jazykové filtry vymazání:
    a) nekonkrétní slovesa
    b) abstraktní podstatná jména
    c) nekonkrétní porovnání
    d) nekonkrétní osoby

Na každou takovou podskupinu se můžeme dotyčného doptávat. Např. Jak X souvisí s Y? Co by se stalo když … ? Co ti brání v …. ? a mnoha dalšími otázkami. Stačí si zkrátka uvědomit, že to co říkáme, druhý nemusí chápat stejně jak to myslíme. A v 99 procentech to skutečně tak nechápe. Každý jsme totiž jedinečný. Buďme si v komunikaci jisti, přemýšlejme skrze uvedené filtry a doptávejme se. Jen díky tomu nebude docházet k nedorozuměním a hádkám. A věřte mi, opravdu to funguje. Od té doby, co tyto zásady používám a při rozhovoru si je uvědomuji, jsem se přestal dohadovat, hádat a vysvětlovat si věci jinak, než jsou ve skutečnosti. To mi ušetřilo množství času, energie a peněz. Jestli si z toho vezmete něco pro sebe, je teď již jen a jen na Vás.

A to je pro dnešek vše přátelé, příště se tak podíváme třeba na to, jak poznat, zdali vám někdo lže.

Stránky:«12345»