Procházím "Osobní rozvoj"

Jak přirozeně prosadit svůj názor díky asertivnímu jednání

Každý umíme mluvit. Málo z nás si však umí vždy prosadit to, co opravdu chceme. Umíte si představit, jak mocné by to pro vás bylo, když by vám každý vyhověl ve všem, oč ho požádáte? A naopak byste se nenechávali zmanipulovat a přestali dělat to, co dělat nechcete? Krásná to představa, viďte. Tak v tomto článku se konečně dozvíte, jak toho dosáhnout, jak to funguje, a proč je tomu tak. Vzhůru do toho!

Největší chyby v předávání informací

  1. Chyba v přenosu informace je VŽDY na obou stranách, tedy u vysílajícího tak přijímajícího.
  2. Necháváme se zmanipulovat, nedoptáváme se a neřídíme cíleně rozhovor.
  3. Neověřujeme si, že mě druhý chápe. Dochází pak často ke kreslení díky např. čtení myšlenek.
  4. Často neposkytujeme úvod o čem budeme mluvit. Lidé pak neví, co si z něho mají odnést.
  5. Příliš mnoho informací nemůže lidský mozek pojmout. Zapamatujeme si totiž jen 7 +- 2 informace.
  6. Informace nesdělujeme strukturovaně, hierarchicky. Jak to má pak náš mozek pobrat?
  7. Zapomínáme parafrázovat, co jsme za informace získali. Opakováním si je utřídíme.

Co si z toho odnést? Předně to, že je třeba začínat úvodem o čem se budeme bavit a co je cílem, např. společně se chceme domluvit. Nepodáváme zbytečné informace, které nejsou důležité, a jen by mohly sebrat místo v mozku informacím, které jsou důležité. Při jejich podávání postupujeme systematicky, nejdříve souhrnně, pak do hloubky. Na závěr jak jinak než shrnout závěr a ověřit si, že to ten druhý pochopil tak, jak bylo míněno, např. hloubkovým doptáváním na detaily a parafrázováním hlavní myšlenky.

A teď se podíváme na jednu zásadní dovednost, která je nezbytně nutná pro oboustranně zdravou a úspěšnou komunikaci. Je jím…

Umění aktivního naslouchání

Jak se vždycky cítíte, když s někým mluvíte, a on vás neposlouchá? Blbě, že? Máte chuť přestat mluvit a vykašlat se na to? To jsme na tom stejně. Teď už tušíte, proč je to tak důležité téma, a musíme si o něm říci více.

Jaké jsou tedy zásady aktivního naslouchání?
– pomáhá utvářet pozitivní atmosféru
–  zvyšuje důvěru a tlumí možné konflikty
–  pomáhá posouvat rozhovor a získat potřebné informace

Jaké jsou nejčastější zlozvyky při naslouchání, co nedělat?
– neskákat do řeči, je to agresivní a neslušné
– zbytečně nerozptylovat a neodvádět pozornost jinam
– nedávat zpětnou vazbu, např. kývání hlavou, slovy
– podsouvat úmysl a číst myšlenky

 Co mám tedy dělat, abych aktivně a správně naslouchal?
– vyslechnout si člověka, a to upřímně a se zájmem (!)
– neustále projevovat zájem a povzbuzovat protistranu
– reprodukovat, co jsem slyšel, abych si byl jistý a druhý viděl zájem
– ihned se ptát, když něčemu nerozumím a nebát se zastavit protistranu
– nejdříve si poslechnout vše, co protistrana chce říci, a pak tvořit závěry
– opravdově se vžít do druhého člověka jako bych byl na jeho místě já, empatie
– podávat neverbální signály jako je oční kontakt, otevřený tělesný postoj, přikyvování

„Příroda dala člověku 2 uši, ale jenom jednu pusu. Co nám tím asi chtěla říci?:-)“

 Takže, upřímně se zajímejte o názory druhého, buďte empatičtí a podávejte zpětnou vazbu, že pozorně nasloucháte. Až se protistrana „vymluví“, bude připravena naslouchat vám. A to jsou přátelé vstupní dveře k tomu, abyste mohli vůbec přijít na řadu Vy. Tím jste vypěstovali podhoubí a houba začíná růst:-)

Zásada asertivity nazvaná 3 P

Existuje jednoduchý postup, jak komunikovat asertivně. Pojďme se na něj nyní podívat:

  1. Poznejte svůj pocit a potřebu, kterou cítím.
  2. Pojmenujte pocit a nahlas řekněte, co cítíte, co se vám líbí a nelíbí. Největší problém lidí v komunikace bývá ten, že nedáváme najevo své city a emoce, skrýváme je, jsme pak nečitelní a dochází k nedorozuměním a hádkám. Není to trochu zbytečné?
  3. Prosaďte své požadavky a potřeby a přitom dávejte najevo respekt a potřeby protistrany. Jen tak odejdete spokojení všichni. A o tom to celé je.

„Žít a nechat žít.“

Jak reagovat na rozzlobeného člověka díky asertivnímu chování?

Hned na začátku si dáme zásadu. NIKDY nereagujte na agresi agresí. Vždy to skončí špatně, nikdo nevyhraje a oba jsou poražení. Stejně tak při vyhrocených konfliktech nepoužívejte ironii, sarkasmus či dvojsmysly. Ani milý úsměv nepomůže, jen uškodí. Vžijte se do druhého člověka. Jak byste jednali Vy? Takže:

  1. Dejte protistraně najevo, že ho vnímáte, že vidíte, že je naštvaný.
  2. Pokud křičí, přiznáme naši neschopnost problém řešit.
  3. Jakmile se vykřičí, můžeme přistoupit k aktivnímu naslouchání. Pokud ne, řekneme, že si promluvíme později.
  4. Až zjistíme, proč je tak naštvaný, vypovídá se, a bude na úrovni klidu.
  5. Následně můžeme probrat to, co my chceme.

Skupiny asertivních technik, aneb co za nástroje můžeme použít?

Přiznání chyby: utlumíme tím nátlak protistrany a sebereme mu prostor to rozvést.

Selektivní ignorování: reagujeme jen na to, co není emotivní, nevěcné a nepodložené. Nezmiňujeme, že na to nebudu reagovat, stačí jen mlčením – pauzou toto bez emocí a neverbální komunikace přejít a pokračovat dále. Je to velmi mocný nástroj. Tzv. odmlčení se.

Oceňování: oceňujme druhé lidi. Každý rád slyší pozitivní věci. To nám přidává na naší hodnotě.

Vyjadřování kritiky: věcně, klidně, bez pochlebování, bez ironie.

Odmítnutí: ano, umění říkat ne dělá hodnotu. Kdo to umí, ostatní vědí, že není slaboch.

Kompromis: ta je vždy cílem středu.

Sociální remíza: pokud se nelze domluvit na kompromisu, hledáme alespoň oblasti v jiné rovině, kde se shodneme. A můžeme pokračovat příště 🙂

Kritika – způsob podávání cenných informací, nejde o útok!!!

Mnoho lidí tohle slovo vidí negativně. Uvědomme si, kde bychom však byli, když by nám nikdo nikdy neřekl, co děláme špatně? Došlo by nám to? Málo kdy. Proto je mimořádně důležité oceňovat kritiku a kritiky. Je to efektivní způsob podávání informací. Samozřejmě od toho, kdo ji umí vhodně sdělovat.

Jaké jsou tedy zásady podávání správné kritiky?

  • Podávat ve správný čas a na správném místě. Mezi čtyřmi očima.
  • Připouštět i hledisko druhého.
  • Kritizujeme proto, abychom dosáhli nějaké změn chování, ne abychom si ulevili!
  • Podávejme intenzivní zpětnou vazbu…já cítím to, nelíbí se mi, rád bych abys..
  • Kritizovat situace a nikoliv člověka. Člověk za to přeci nemůže, úmyslně to špatně nedělá.
  • Podávejme kritiku konkrétně, abys si z ní mohl člověk něco konkrétního odnést a nastala konkrétní změna.
  • Zkuste formulovat kritiku pozitivně a v 1. osobě…nikoliv se schovávat za někoho, nebo něco!
  • Závěr musí být pozitivní a nešetříme poděkováním, že nás ten druhý vyslechl a udělal si čas.
  • Nadhodit o čem se budeme bavit, přejít na jiné místo a za pár minut či déle si o tom v klidu promluvit.

A teď pár příkladů na závěr… 

Příklad asertivního souhlasu:

Informace: Na Tebe není žádné spolehnutí, chodíš pozdě!
Reakce: Ano, máš pravdu, někdy chodím později…. Jak jsi se dnes měla?

Informace: S vaším počítačovým programem nejsem spokojen.
Reakce: Máte pravdu, mně se taky nelíbí…. Zkusme se však zaměřit na jeho přednosti, než vzhled….

Příklad odmítnutí nového úkolu:

Informace: Potřebuji, abys udělal ještě tohle a tohle.
Reakce: Rád bych to pro Tebe udělal, ale musel bych odsunout jiné důležité úkoly, které jsou pro naši společnost mimořádně důležité….
Reakce 2: Je mi to líto, taky nevíš co dřív, já však mám tento týden naprosto plný harmonogram.
Reakce 3: Omlouvám se, avšak nespadá to do mé kompetence a myslím, že by mohlo být efektivnější, když by to udělal člověk, který tomu rozumí.

Příklad sdělení chyby pracovníkovi: 

Informace:  Pepo udělal jsi chybu v zadání bankovního účtu do informačního systému.
Reakce: Pepo, něčeho jsem si všiml, uděláš si chvilku abychom se na to mohli podívat? Ano… Výborně. Jde o to, že jsem narazil na špatně zadané číslo bankovního účtu u našeho významného klienta, což by mohlo způsobit velkou chybu. Raději se tě zeptám, vzpomínáš si, že jsi u něho to číslo účtu nastavil ty? No, ano… Dobře, taky vidíš tu záměnu číslic? Ano… No a je nějaký způsob, který by sis mohl zavést, aby se to už nestalo znovu? Velmi by mi to pomohlo, ať to nemusím vše hlídat. No, šlo by to takhle …. To je skvělý nápad! Jsem rád, že jsme si společně promluvili. Děkuji, že sis na mě udělal čas. … Také díky 🙂

Už vidíte tu sílu správně vedené komunikace? Doufám, že jsem vám trochu otevřel oči a vidíte, jak fatální chyby v běžném osobním i pracovním životě všichni děláme. Zkusme své postoje změnit, a všem se nám bude dýchat a spolupracovat lépe. Svět bez konfliktů je můj velký sen a věřím, že i Tvůj.

Říj 21, 2012 - Osobní rozvoj    6 komentářů

Jak se naučit rychle číst

Dnešní doba je rychlá. Za krátký čas musíte zvládnout mnoho věcí, nastudovat desítky skript za semestr a v práci přečíst desítky až stovky e-mailů denně. Tím to zdaleka však nekončí… Jak byste se cítili, když by existoval na světě nástroj, který by vám mohl ušetřit 1 hodinu času denně? Co všechno byste mohli za tuto dobu stihnout a mít z 24 hodin rovnou hodin 25? Bylo by to úžasné, viďte. Takový nástroj však existuje. Je to jedna technika osobního rozvoje, o které si nyní blíže povíme.

Rychlým čtením ke hvězdám

Techniky rychlého čtení začaly vznikat od pětadvacátých let minulého století. Postupně se jimi zabývali různí vědci a v Česku od osmdesátých let i David Gruber, který jej obohatil i o racionální stránku a způsoby využívání mozkových procesů a vzorců. Není to tak pouhý způsob, kdy trénujete oči, aby rychleji sledovaly slova a rychleji se po nich pohybovaly. Tajemství rychlého čtení je totiž podstatně hlubší. Já sám jsem se mu velmi intenzivně několik dnů věnoval a usilovnou prací jsem si zlepšil rychlost čtení z běžných 250 slov za minutu rovnou na 530 (pro představu běžná česká stránka má cca. 320 slov, takže zhruba stránku za půl minuty). A to ještě při zdvojnásobení zlepšení pochopení čteného textu. Jak tedy na něj? Jak začít?

  1. PŘEMÝŠLEJTE a VŽIJTE SE DO TEXTU
    Předně si uvědomte, že každý text má nějaký cíl. Většinou poznáte hlavní myšlenku z jeho hlavního nadpisu. Pracujete s představivostí a snažíte si zodpovědět základní otázky, jako Kdo to asi píše, Proč to asi píše, Co tím může sledovat, Kde to asi píše a z Jaké příčiny by to mohl psát. Uvidíte, že vcítění se do autora a situace vám výrazně pomůže v následném čtení. Člověk totiž hodně informací zná, zvláště když čtete knihy ze svého oboru. Hodně informací se opakuje. Využijte toho a pak se zaměřujte jen na to, co je nové, nebo odlišné, od vašich zkušeností a znalostí.
  2. NAUČTE SE 4té STÁDIUM ČTENÍ
    Vzpomeňte si na dobu, kdy jste chodívali do první třídy. Učili jste se číst…ale jak? Nejdříve po písmenech… A, B, C…, to bylo 1. stádium, a co potom? Po slabikách, MÁ MA, TÁ TA…, to bylo 2. stádium, a potom? Číst po celých slovech nahlas, později potichu. A v tomto třetím stádiu jsme se zastavili. Ono však existuje ještě 4. stádium… čtení několika slov najednou. Lidské oko je toho schopno. Mozek také. Stačí to jen a pouze používat a uvědomit si, že to je efektivnější. Chce to jen trochu tréningu. A můžete číst po 2, 3 ale i čtyřech slovech najednou, nikoliv postupně. Věřte mi, že je to snazší, než si myslíte.
  3. NEČTĚTE PRÁZDNÉ MÍSTO
    Trénované oko hbitě skáče na začátky slov a prázdné místo vynechává. Ideální např. u přeskoků z řádku na řádek. Tím totiž ztrácíte moře drahocenného času. Hodně lidí také dělá zastavení při přeskoku na řádek a zastaví se ještě někde. Vzhledem k tomu, že takové zastavení zabere min. cca. 0.04s a 0.24s když jde o zastavení někde uprostřed a pak dále, jde o celkem velké ztráty v poměru k celé stránce. Trénujte na tzv. fixačních cvičeních, které mají skupiny slov ve 3 sloupcích a vy se pohybujete po nich řádek za řádkem. Výrazně vám pomohou zkrátit nutný čas pro přesun na další slovo.
  4. ODNAUČTE SE REGRESÍM
    Aneb vracet se k nějakému slovu jenom proto, že jsme ho nepostřehli a nebo si jim nejsme jisti, je zcela zbytečné. Málo-kdy potřebujete mít 100 procentní pochopení textu. Většina slov nejsou totiž stěžejní. Nač se k nim tedy vracet? Vrátíte-li se na stránce k 10ti slovům, zabere Vám to minimálně 4 sekundy. Není to trochu škoda? Drtivou většinu obsahu pochopíte i bez těch pár slov. Nebojte se je přeskočit, zvýší to vaši efektivitu.
  5. KAŽDÝ TEXT JE NESMÍRNĚ ZAJÍMAVÝ
    Ano, musíte být doslova nadšeni každým textem, který se chystáte číst. Však si sami vzpomeňte, která kniha se vám četla lépe, ta, která vás bavila, a nebo ta, kterou jste museli povinně číst? Ta co vás bavila, že? A četli jste ji rychleji, je to tak? Nadšení dělá hodně. Zkuste si ho vsugerovat a prožít ho. Každý text muže být zajímavý, i když s ním nesouhlasíte. Polemika s autorem vám totiž může mnoho přinést.
  6. BEZ ARTIKULACE!!!
    Musel jsem dát k tomuto nadpisu tři vykřičníky. Pokud si totiž při tichém čtení text přeříkáváte, i v duchu (hýbe se vám jazyk), tak těžko dosahujete rychlosti vyšší jak 150 slov za minutu (pro představu, 100 dělají děti v základní škole).  Takže, nikdy, opakuji nikdy, si text nepřeříkáváte, ani potichu, ani v duchu.
  7. VHODNÉ PROSTŘEDÍ
    Ve škole nám říkali, že mám číst při světle a z cca. 30 cm. U dospělých, kteří čtou pravidelně, je to spíše 40 cm. Přidám k tomu ještě pár drobností: pohled ku stránce s textem mějte kolmý; prostředí okolo čisté – žádné rušivé předměty, stejně tak hluk čtení neprospívá. Seďte vzpřímeně (přísun kyslíku do hlavy), pijte vodu průběžně a nedělejte žádné tělesné pohyby…jako hýbání se např. hlavou. Jsou to prostě základy, ale uvést je je má povinnost.
  8. PŘESKAKUJTE VATU
    V běžných textech bývá hlavní myšlenka v odstavci na začátku, pak následuje zhruba po polovině odstavce vata a na závěr krátký závěr či shrnutí. Vatu, tj. nepodstatné informace, můžete proletět rychleji, bez většího pochopení. Alespoň tak je to u 95 procent případů.
  9. ŠIRŠÍ ROZPĚTÍ a ZÁBĚR
    Trénujte své zrakové rozpětí na tzv. pyramidách, dvoj-pyramidách a RZR cvičeních. Díky snaze za 0,2s pochytit obsah zvolených slov či skupin znaku nebo číslic si vytrénujete svoji bystrost, své oči a i paměť, která je také velmi důležitá. Běžný člověk je schopen zachytit zhruba 3 znaky nebo číslice za 0,2s. Trénovaný jedinec je schopen zachytit i 8mi znakové nebo číslicové skupiny za tak krátkou dobu. Že se nedá „hhčoáop“ nebo „3208302“ zapamatovat za 0,2s? Ale dá, věřte mi:-) Existují na to přímo programy, které tyto typy cvičení generují. Zkuste je a trénujte.
  10. NASAZUJTE OKO LÉPE
    Když čtete, obvykle se díváte na začátek slova. Třeba na novém řádku. Netrénovaný člověk přesouvá svůj pohled na první písmeno prvního slova. Trénovaný přesouvá svůj pohled na začátek druhého slova na prvním řádku. Případně pokud je delší tak někam doprostřed prvního slova. Díky tomu, že oko má záběr pohledu ve tvaru elipsy na šířku, si můžete dovolit zaměřit pohled více doprava než na začátek. Oko totiž první písmenka zabere. Vy tak postihnete větší prostor a text přečtete stejně. Chce to trochu cviku, avšak opět na každém řádku ušetříte poměrně hodně času. A čím více budete trénovat rozšiřování rozpětí, tím větší budete elipsy používat, tím více slov přečtete a rychlost půjde radikálně nahoru.
  11. RYCHLOSPRINTY
    Velmi efektivní technika. Podstatou je, že přelítáváte pohledem slova rychlostí sprintu. Tj. tak, abyste je zaregistrovali, ale jejich obsah není tak důležité vědět. Hlavní je, aby se nerozmazávala. Takže klidně zrychlete na 500-700 slov za minutu. Stačí stránka či dvě. Pak zpomalte na úroveň, kdy jste schopni obsah zaznamenat. Tato technika je z psychologie, kdy člověk rychleji prožívá určitou situaci a při zpomalení má vyšší rychlost, než si myslel, že zvládne. Mozek začne pracovat v rychlejším tempu.

A jaké jsou limity? Vysoce trénovaní jedinci dosahují zhruba 1000-1500 slov za minutu. Pro představu, česká stránka textu za cca. 12-20 sekund. Ano, nemusíš být superman, a opravdu se to dá naučit. Chceš-li se tedy rozvíjet, aplikuj výše uvedené, sežeň si zmíněná cvičení a vytrvej. Výsledky v řádu zlepšení o 100 procent uvidíš již za 2-3 dny intenzivního praktikování uvedených doporučení.

Mohu také doporučit knihu od Davida Grubera nazvanou „Rychločtení, Rychlostudium a Info Management“ (k zakoupení na mgmtpress.cz), či online kurz skrze rozectise.cz. Máte nějaké otázky? Netvrdím, že znám všechny možné techniky a formule, vím však hlavní způsoby, které mi fungují nejlépe a budou i Tobě.

Zář 28, 2012 - Osobní rozvoj    Žádné komentáře

Úvodní slovo aneb proč to vzniklo

Milí přátelé,

vím, proč jste tento blog navštívili. Víte to i vy sami. Máte však nedůvěru. Chápu to, lidé už jsou takoví. Neslibuji vám, že se z vás stane za měsíc milionář/ka. Neslibuji vám ani to, že zažijete čtením tohoto blogu velkou pozitivní změnu ve svém životě či podnikání. Je to totiž pouze a jen na vás, o vašem přístupu, o tom, jak si věci vyložíte a jestli je začnete používat. Co vám však mohu slíbit je to, že budete-li opravdu chtít a vynaložíte-li veškeré své úsilí k tomu, abyste změnili svůj přístup k sobě samému, k lidem, k životu a k celému světu, dočkáte se změny a věřte, že budete sami překvapeni, jakou moc budete mít od té chvíle ve svých rukou.

Hned na začátek však musím zmínit důležité upozornění: nečtěte tento blog, bojíte-li se úspěchu, nepřejete-li si získat nové přátele a máte-li obavy, že by se z vašeho pesimistického způsobu života mohl stát život plný optimizmu a nadšení.

Takže přátelé, čtete-li již tyto řádky, je čas se na začátek trochu seznámit. Mé jméno je Radek. Patrně mne neznáš a já neznám Tebe. Máme však něco společného – zájem dostat se na vrchol, být v životě úspěšní a získat vždy to, o čem jsme snili. I když jsou naše cíle rozdílné, cesta k nim je vždy společná. A já se Ti pokusím ukázat, co funguje a můžeš použít k tomu, aby sis ho splnil.

Jelikož cesta osobního rozvoje nikdy nekončí, budu rád, když se mi vyjádříš i Ty ke každé věci, která tě na tomto blogu zaujme, a nebo naštve. Neříkám totiž, že vím vše. Nevím a nikdy vědět nebudu. Uznávám totiž, že na světě jsou ve všem chytřejší lidé, než jsem já. Poučme se tedy od každého jednotlivou myšlenkou, jednotlivým jejich postojem a získáme tím vědění a dovednosti mnoha lidí. Naučme se používat každý každičký den v praxi to, co bylo již objeveno. Stačí o tom pouze vědět, pochopit princip a prožít to po svém.

Teď už asi přemýšlíš, kdy přejdeme od slov k činům? Brzy můj příteli. Povím Ti své nejcennější postřehy jak z osobního života, tak z podnikání. Povím Ti i to, co jsem se naučil na kurzech, seminářích a konferencích zaměřených na různé oblasti osobního rozvoje. Dostaneme se postupem času k velmi zajímavým technikám a metodám, jako je např. NLP – neuro-lingvistické programování, nebo třeba konverzační hypnóza a sugesce. Samozřejmostí pak už je, jak získávat přátele a působit na lidi, jak je motivovat a měnit jejich chování, ale také to, jak být opravdu úspěšný v tom, co chceš Ty.

Začínáš už teď cítit ten skrytý potenciál, který v sobě máš? 

A na závěr úvodu mi dovol stanovit si pro sebe 3 pravidla:

  1. Každý týden na tomto blogu budu psát alespoň jeden článek. Článek, co bude mít hodnotu. Pro Tebe i pro mě. Žádná teorie, vše z praxe.
  2. Pokud přidáš v komentáři věcnou otázku, která alespoň jednomu člověku na světě může pomoci k úspěchu, odpovím Ti na ni, jak nejlépe budu moci.
  3. Publikováním 100. článku sepíši knihu toho nejlepšího v kostce a uspořádám seminář.  10 nejčastěji komentujících z vás získá její znění i vstup zdarma.

A teď si zkus vzpomenout na tři situace, kdy jsi se v životě cítil(a) opravdu úspěšný(á), alespoň v ten jeden daný okamžik? Vybavuješ si je? … Výborně.  Jaký je to pocit? … Příjemný? Tak si představ, že bys tohle mohl(a) prožívat každý den v celém tvém životě.

Stránky:«123